10.) Peklo neexistuje - pokračování

Takto by se dala popsat situace lidské duše, kterou si „přitáhla“ oblast „J“, tedy „začátek pekla“. Neví, že na pozemské měření času bude tato její bludná pouť trvat několik desítek let.

Jen duše s nejvyšším intelektem si v této situaci uvědomují, že samy sebe postupně přestávají vnímat jako jedinečnou individualitu z posledního života. Že postupně zapomínají, kdo vlastně jsou. Že „věčné zatracení“ je neodvratné. Primitivní duše jsou v oblasti „J“ již od začátku „bez zájmu“ o všechno, co se kolem nich děje.

Duše s nejvyšším duchovním intelektem si dokážou uvědomovat samy sebe jako individualitu až na hranici oblastí „M“ a „N“. Primitivní duše tuto schopnost ztrácejí již v oblasti „K“. Z toho vyplývá, že vyšší intelekt v „pekle“ znamená i větší a delší utrpení. Celé „utrpení“ však spočívá jen v tom, že duše si uvědomuje svou bezmocnost, že je tam téměř celou dobu sama, a pokud se setká s jinou duší, ta jí neporadí nic ke zlepšení její situace.

Uvědomuje si, že dosud byla „někdo“, a že dříve či později její uvědomění si sama sebe definitivně zanikne.

Zánik individuální duše je naprosto bezbolestný. Dochází k němu v oblastech „K“, „L“, „M“. V této fázi, už duše neví kdo je, kde je ani proč je právě tady. Postupně se rozplyne na „základní NEGATIVNÍ duchovní energetické částice“, které jsou nezbytné pro existenci Univerza.

Čtete dobře. I ZLO, tedy negativní duchovní energie byly Bohem naplánovány, aby Univerzum mohlo fungovat. A vždy ho musí být v Univerze 50% !!!