5.) Čtyři fáze duchovního vývoje

Scott Peck byl americký psychoterapeut. Z rámce jiných psychoterapeutů vybočil tím, že ho zaujal vliv duchovního a náboženského života na psychiku člověka. Tato problematika ho zaujala natolik, že ji začal systematicky zkoumat. Závěr jeho výzkumu byl takový, že každý člověk prochází čtyřmi stadiami duchovního vývoje.

Peck si všiml jedné zajímavé věci, na kterou nebylo možné najít snadnou odpověď. Mezi jeho klienty se často stávalo, že po ukončení terapie se ze zarytých křesťanů stali ateisté, nebo ze zarytých ateistů hluboce věřící lidé. Svým výzkumem dospěl k tomu, že vypracoval teorii čtyř fází. Přitom je třeba poznamenat, že fáze duchovního vývoje nemá nic společného s úrovní vzdělání, ani s tím, zda je člověk oficiální ateista nebo zda se hlásí k nějakému náboženství.

První fáze je chaoticko - asociální. Takoví lidé se chovají sobecky. Myslí jen na sebe. Mohou to být zločinci, narkomani a „spodina společnosti“, stejně jako bezohlední politici či byznysmeni. Lidé, kterým nic není „svaté“, a kteří jsou pro osobní prospěch ochotni udělat cokoli.

Druhá fáze je formálně – institucionální. Když asociál přejde do této fáze, „polepší se“. Zřejmě proto mají kněží často úspěchy při působení mezi kriminálníky či prostitutkami.

Tato fáze se vyznačuje potřebou zařadit se do nějaké skupiny nebo instituce, někam patřit. Je-li člověk v této fázi věřící, bude se soustřeďovat na dodržování vnějších pravidel a přikázání své církve, ale pravá vnitřní podstata duchovnosti mu bude unikat. Samozřejmě, takový člověk se nemusí realizovat jen v rámci církve, může to být i politická strana nebo nějaká firma.

Přechod z druhé do třetí fáze by byl případ tvrdého křesťana, ze kterého se stal ateista.

Třetí fáze je skepticko - individuální. Člověk v ní rozvíjí kritické myšlení a zpochybňuje všeobecně přijímané pravdy. Jako by ničemu nevěřil a o všem pochyboval.

Pozitivní je, že v této fázi je ochoten opustit dosavadní jistoty, které mu poskytoval nějaký dosavadní systém zaběhnutých hodnot. Začne hledat sama sebe, smysl svého života. Přechod ze třetí do čtvrté fáze znamená, že z ateisty se stal duchovní člověk.

Čtvrtá fáze je mysticko - komunitní. V tomto posledním stadiu se jedinec našel a našel i svůj osobní vztah k Bohu (nebo Univerzu, duchovnu, širšímu smyslu. Takový jedinec nemusí být věřící v náboženském smyslu slova. Jako duchovně vyspělý člověk je schopen myslet na blaho druhých a vytvářet s nimi skutečnou komunitu. Z toho mimo jiné vyplývá, že jen duchovně vyzrálí jedinci dokáží vytvořit spravedlivější společnost.